Pribeta

Pribeta
Perbeta
Pribeta2.JPG
Poloha
Souřadnice47°54′ s. š., 18°19′ v. d.
Nadmořská výška135 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Pribeta
Pribeta
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha42,8 km²
Počet obyvatel2 745 (2021)[1]
Hustota zalidnění64,1 obyv./km²
Správa
Vznik1312
Oficiální webwww.pribeta.sk
Telefonní předvolba035
PSČ946 55
Označení vozidelKN
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pribeta (historicky slovensky Perbeta, maďarsky Perbete) je obec na Slovensku v okrese Komárno. Železniční stanice Pribeta je na železniční trati Bratislava – Štúrovo.

Střed obce leží v nadmořské výšce 136 m n. m. v Podunajské nížině. Protéká tudy Pribetský potok. Jižní pahorkatinná část leží na jihozápadním výběžku Pohronské pahorkatiny. Klima je teplé (průměrné teploty v lednu nad 2 °C, roční srážky pod 600 mm).

V obci je sídlo římskokatolické farnosti, která je spravovaná "excurrendo" z farnosti Hurbanovo.[2] Je zde též kostel reformované křesťanské církve a kostel evangelické církve augsburského vyznání.[3][4][5]

Historie

Podle archeologických nálezů byla tato oblast osídlena již v období neolitu.[6]

První dokladovaný archeologický nález v katastrálním území Pribeta se uskutečnil dne 10.8.1943, při opravě silnice Nové ZámkyŠtúrovo. Objev byl prostřednictvím policie oznámen Maďarskému národnímu muzeu v Budapešti, které dne 12.9.1943 vyslalo do terénu Jánose Nemeskéryho, který na místě uskutečnil zjišťovací výzkum a konstatoval, že se jedná o staromaďarské pohřebiště. Mezi nálezy byly zlaté kroužky a skleněné korálky (zřejmě z dětského hrobu), souprava kování opasku se zbytky kůže, kapsové kování, kroužek a dva železné třmeny. Nález je o to důležitější, že byl podkladem pro rekonstrukci bojovnického opasku.[7]

V intravilánu obce bylo průzkumy Marie Hrmové (1956) a Antona Točíka (1986) zjištěno několik archeologicky zajímavých lokalit z období mladší doby kamenné (želiezovská skupina, lengyelská kultura), doby římské, raného a vrcholného středověku a novověku.[7]

V intravilánu obce byly nalezeny slovanské hroby z doby Velkomoravské a z 10.–12. století.[6]

Jihovýchodně od železniční stanice v lokalitě Klastromhegy bylo archeologickým výzkumem zjištěno, že zde stál románský kostel a klášter z 11. - 12. století. Našel se zde i hřbitov. O klášteře s kostelem se nezachovaly žádné zprávy a ani jeho zánik není znám.

V roce 1312 se zmiňuje osídlení obce přívrženci Matúše Čáka. Je to první písemná zmínka o obci .Obec se zde zmiňuje jako Perbethe.[6][8]

V 15. století zde byl hrádek Mihályvár (Michalův Hrad)[6]

V letech 15521599 za tureckých nájezdů obec s hrádkem zanikla.[6]

V roce 1552 měl obec 10 domů, v roce 1570 měla 40 domů, v roce 1594 zde byl jen jeden dům.[9]

V roce 1615 byla obec opuštěná.[10]

V roce 1683, po opětovném obsazení Nových Zámků Turky, byla obec znovu zničena a zůstala neobývána až do roku 1710, kdy byla znovu vybudována asi 3 km od svého původního umístění.[6]

V roce 1720 byly v obci zřízeny vinice. Obyvatelé se zabývali zemědělstvím, chovem dobytka a obchodovali s ním.[6]

v 18. stol. byla v obci zřízena poštovní stanice.[6]

V roce 1980 byly v obci 2 kostely (římskokatolický a luteránský), V obci žilo 3392 obyvatel maďarské národnosti.[11] V témže roce byly zdejší vinohrady zničeny révokazem.[12]

Na bojištích 1. světové války padlo 115 zdejších obyvatel.[6]

Po 1. světové válce obec dosídlili občané slovenské národnosti.[6]

V letech 1938-1945 byla obec přičleněna k Maďarsku a občané slovenské národnosti byli násilně vysídlení.[6]

V roce 1944 bylo z obce deportováno do koncentračních táborů 22 židovských rodin (106 osob).[6]

Za 2. světové války padlo 217 zdejších obyvatel.[6]

Po 2. světové válce bylo z obce v rámci výměny obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem násilně vystěhováno 226 rodin (834 osob). Na jejich místo se sem přistěhovalo 150 slovenských rodín z Békéscsaby.[6]

Školy

První škola v obci byla založena v 15. století . Podrobné údaje se nedochovaly. Ví se jen to, že římskokatolická církevní škola měla v roce 1775 jen jednu třídu, v roce 1848 dvě třídy a v roce 1878 tři třídy. Škola v roce 1912 shořela. Namísto ní byla v roce 1906 na jiném místě postavena jednopatrová školní budova. V roce 1927 skládala již z 6 učeben.

Reformovaná církevní škola se datuje od roku 1640. Byla umístěna v soukromém domě. V roce 1860 postavili samostatnou školu, později sloužila jako kantorský byt.

Zvyšování počtu tříd si vynutilo postavit novou školní budovu v roce 1923. Tato měla 3 učebny. V roce 1914 byla v obci postavena i mateřská škola a na téže stavební parcele při Hlavní ulici v roce 1960 i dnešní základní škola. Na Květné ulici dokončili stavbu v roce 1979. Dnes jsou v obci dvě školy. Jedna s vyučovacím jazykem slovenským a druhá s vyučovacím jazykem maďarským. Stejně pod správu obce spadají i dvě mateřské školky stejného členění.

Přírodní poměry

Severní rovinná část katastru je na širokých terasách pokrytých navátými písky. Zde teče Pribetský potok. Jižní pahorkatinná část leží na jihozápadním výběžku Pohronské pahorkatiny. Tato část katastru je vhodná k pěstování vinné révy.

Hodnotným přírodním územím je Pribetský háj (Kaplnka) před intravilánem obce. Rostou zde chráněné duby letní, ale i ocún, hlaváček jarní a jiné chráněné rostliny.[12][13][14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pribeta na slovenské Wikipedii.

  1. Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku.
  2. Farnosť Pribeta | DoKostola.sk. www.dokostola.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  3. Pribeta | Oficiálne stránky obce | Cirkev. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  4. Pribeta. www.ecav.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  5. Významné výročia si pripomenuli v Príbete. www.ecav.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m n Pribeta | Oficiálne stránky obce | História. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  7. a b http://www.pribeta.sk/files/2016-10-14-130421-text_Pribeta_ZaD.pdf [cit.2019-21-11]
  8. Blazovich László-Géczi Lajos 2005: Anjou-kori oklevéltár XXI 1337. Budapest-Szeged, 112-115 No. 197.
  9. Dokumentum | Térképek | Hungaricana. archives.hungaricana.hu [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  10. ÖStA HHStA Türkei I. Karton 100. Konv. 1. 1615.07. fol. 153-157., 162.
  11. Ottův slovník naučný/Perbete – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  12. a b Pribeta | Oficiálne stránky obce | Súčasnosť. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-03. 
  13. Chránený areál Pribetský háj. uzemia.enviroportal.sk [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  14. OMA.SK. Kostol, Pribetský háj - oma.sk. pribetsky-haj.oma.sk [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (slovensky) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Pribeta na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky
Města a obce okresu Komárno
BajčBátorove KosihyBodzaBodzianske Lúky • Brestovec • BúčČalovec • Číčov • Dedina MládežeDulovceHoliareHurbanovoChotínImeľIža • Kameničná • Klížska NemáKolárovoKomárnoKravany nad DunajomLipovéMarcelováMartovce • Moča • ModranyMudroňovoNesvadyOkoličná na OstrovePatince • Pribeta • Radvaň nad DunajomSokolceSvätý PeterŠrobárováTôňTrávnikVeľké Kosihy • Virt • Vrbová nad VáhomZemianska OlčaZlatná na Ostrove
Autoritní data Editovat na Wikidatech